„ Není přeci důležité co mám na hlavě, ale co mám v hlavě…“
Kačenka se narodila se spoustou vlásků a do jednoho roku měla nádherné pramínky vlasů.. V té době však ji začaly padat a já si říkala, že je to nejspíš k jejímu miminkovskému věku, kdy se vlásky přeměňují a že u ní to je jen rychlejší proces. Jenže vlásky padaly a padaly a já to začala řešit přes lékaře. Prošli jsme několika vyšetřeními a vše bylo pro doktory v pořádku, přesto Kačenka o vlásky přišla.
Nyní, v posledním čase zkoušíme léčení laserem, který jí pomáhá… tedy pomáhal. Během léčby přišli neštovice a tak jsme zas na začátku. Od října začneme léčbu nanovo. A já doufám, že se na nás usměje štěstí a vlásky narostou a budou držet.
Přesto všechno, že se celá rodina, snažíme být Kačce oporou, zahrnujeme ji láskou, si stále říkám PROČ? Z jakého důvodu… Kačenka je dítě v harmonické rodině, žije obklopena lidmi, kteří ji milují, má sourozence, kterého zas miluje ona… je to šťastné dítě, usměvavá holčička. A nejen to. Je i nadaná a krásně maluje a na svém prvním vysvědčení bude mít letos samé jedničky. Snažím se jí dopřát pestrou a zdravou stravu a přesto se vlásky někam ztratili a nechtějí se znovu objevit.
Ona sama, ve svých sedmi letech, vlásky moc neřeší, paruky nosí jen občas a na nepříjemné poznámky odpovídá slovy „ Není přeci důležité co mám na hlavě, ale co mám v hlavě…“
A já? Mám doma svou krásnou princeznu, moc a moc bych jí přála krásné vlásky a i když vím, že tohle není nemoc na kterou se umírá, a vím, že je na světě mnohem víc trápení než mám já se svou Kačenkou, tak přesto všechno mi je uvnitř smutno a mrzí mě, že ji nemohu pomoci. Přesto pořád věřím, že třeba jednou se obě dočkáme!